Úvodní zdravice 2 Hozená rukavice 2 Bylo, nebylo 5 Kostel sv. Bartoloměje 7 Ptali jsme se 9 Zpráva z charity 12 Slovo kněze 13 Schóla Slavníkovci 14 Pro malé, menší, nejmenší 15 Modlitba měsíce 16

2

My,pokud držíme toto číslo v rukou, můžeme si být jisti, že nalezneme ony

hledané informace o následujícím měsíci ve své farnosti. Ovšem pokud chceme brát v potaz cimrmanovskou teorii pravdy, pouze si vyvrátíme své omyly a mylné předsudky, jež jsme pojali před čtením, abychom věděli ideálně co nejméně, tedy nejméně omylů.

Kdo ví, kdo ví, snad nám to nahoře jednou prozradí, ale tady se dočteme přinejmenším jakási tvrzení o tom, co bude, co bylo, jakož i co by mohlo být. Každopádně se nás to týká, tak bychom měli číst pozorně, poněvadž by nám mohl uniknout třeba takový zábavný kardinální fór jistého Meisnera.

Tak si připravme dost oleje ze strany 13, aby nám při čtení nezhaslo, a přejeme si požehnaný listopad.

D. V. Spudil

Kalendář akcíPastorační aktivity v měsíci listopadu

V neděli 30. října slavíme v Býchorech posvícení. Mše sv. bude od 11h. Z toho důvodu mše sv. ve Veltrubech tuto neděli výjimečně nebude.

***

V neděli 30. října bude ve 14h na hřbitově v Kolíně u příležitosti dušičkového období pobožnost. Všechny zveme k účasti.

***

3

V úterý 1. listopadu slavíme slavnost Všech svatých. V církvi se jedná o jeden ze zasvěcených svátků. V naší zemi, protože jde o běžný pracovní den, je tento svátek doporučeným. To znamená, že kdo může, měl by tento den přijít slavit mši svatou.- 8h – kostel Nejsvětější Trojice, Kolín- 17h – kostel sv. Vavřince, Velim (po mši sv. pobožnost na hřbitově).- 18h – kostel Nejsvětější Trojice, Kolín

***

Na středu 2. listopadu připadá památka Všech věrných zemřelých. Mše svaté budou v následujících časech:- 8h – kostel Nejsvětější Trojice, Kolín- 12h – kostel Nejsvětější Trojice, Kolín- 18h – kostel Nejsvětější Trojice, Kolín- 18h – kostel Nanebevzetí Panny Marie, Pňov-Předhradí (po mši sv. pobožnost na hřbitově).

***

V týdnu od 1. do 8. listopadu je možné získat plnomocné odpustky přičitatelné duším v očistci.- ve dnech 1. a 2. listopadu se k obvyklým podmínkám (slavení svátosti smíření, přistoupení k svatému přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce) připojuje návštěva kostela, při které se pomodlíme modlitbu Otčenáš a Vyznání víry.- ve dnech 1. – 8. listopadu se k obvyklým podmínkám připojuje návštěva hřbitova (návštěva může být i přes zavřenou bránu, když přicházím v pozdních večerních hodinách) a zde modlitba za zemřelé.

Plnomocné odpustky je možné získat právě jednou za den, tedy každý jeden den v tomto oktávu. Všechny zveme k tomu, aby se snažili každý den projevit svou milosrdnou lásku vůči zemřelým a vyprošovat jim vstup do nebeského království, respektive projevovat prozíravost – blahoslavení milosrdní, neboť oni milosrdenství dojdou.

4

V sobotu 12. listopadu bude ve Velimi připraven tradiční večerní program. Zveme vás na koncert lovecké hudby. Při koncertu zazní lovecké fanfáry, slavnostní intrády, koncertní provedení Hubertské mše. Skladby zazní v podání souborů Corni Boemi a Musica Ramusculi. Koncert začíná v 18h v kostele sv. Vavřince. Vstupné dobrovolné.

***

V sobotu 19. listopadu v rámci končícího Svatého roku milosrdenství putujeme společně do Staré Boleslavi, kde působí náš předchozí pan farář, P. Bulín. Zájemce o účast na této pouti prosíme, aby se obrátili na paní Hukaufovou, nebo paní Pagačovou.

***

V úterý 22. listopadu slavíme památku sv. Cecílie, mučednice. Tato světice je patronkou hudebníků. Proto bychom při této příležitosti chtěli poděkovat všem varhaníkům a varhanicím i všem ostatním příležitostným hudebníkům v naší velké farnosti. Děkujeme jim za službu, kterou doprovází skoro všechny bohoslužby v naší farnosti. Velmi si vážíme jejich služby, kterou vykonávají věrně, a mnohdy bez naší vyjádřené vděčnosti. Upřímné Pán Bůh zaplať!

***

V neděli 27. listopadu vstoupíme do adventní doby. V tomto období připravujeme změnu pořadu bohoslužeb. Přesný harmonogram bohoslužeb

5

není ještě stanoven, ale v tomto období budou ranní mše svaté většinově v 6:30 (Roráty) a pak bude mše svatá někdy kolem poledne. Večerní mše svaté (pondělí–čtvrtek) budou zrušeny. Bližší a přesnější informace naleznete v příštím čísle farního časopisu, na stránkách naší farnosti, na vývěskách a v ohláškách.

***

Prosíme všechny, kdo pořádají nějakou aktivitu pro farnost, nebo o nějaké vhodné aktivitě vědí (a chtějí ji doporučit ostatním), nechť o ní informují P. Martina Sklenáře nebo o ní napíší na mail tohoto časopisu (viz tiráž) a to do 20. předchozího měsíce. Děkujeme.

R. D. Martin Sklenář

Shrnutí misijní neděleV neděli 23.10. proběhla v kostele Na Zálabí akce Misijní koláč. Výtěžek

4500,- Kč byl poslán na Papežská misijní díla. Děkujeme vám za vaše štědré dary.

Zuzana Klobasová

Otec kardinál Dominik Duka v JindicíchV prosluněné sobotní odpoledne prvního října zavítal otec kardinál do

vesnice Jindice. Když touto vsí projíždíte, ani Vás nenapadne, jak malebná místa se stranou od hlavní silnice nacházejí. Jako byste se v čase vrátili zpět a dýchne na Vás atmosféra z dob Vašich prababiček. Po úzkém mostě přes potok přijedete k oblému návrší, kde Vás opravená brána vpustí do zklidnělého hřbitovního prostoru s kostelem.

Původně gotický kostel sv. Václava je poprvé doložen v roce 1336. Do dnešní podoby byl radikálně přestavěn v 1. polovině 19. století. Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s pravoúhlým kněžištěm a hranolovou věží. Hlavní oltář pseudobarokní z roku 1910. Mobiliářové prvky jsou skromné, ale varhany jsou čerstvě zrestaurované a právě ty přijel otec kardinál požehnat.

6

Žehnání proběhlo ve mši svaté, při které koncelebrovali ještě otec Michal Procházka z Uhlířských Janovic a naši kolínští verbisté, otec Ján a otec Georges. V kázání otec Dominik hledal paralelu mezi životem v době sv. Václava a v době naší, a to jak ve veřejném, tak osobním životě.

Jako vzpomínku si otec kardinál odvezl grafiku varhan od Vojtěcha Kováříka, umělce, který v Jindicích i s rodinou žije.

Po mši bylo připraveno občerstvení, takže návštěvníci mohli neformálně a otevřeně pohovořit s otcem Dominikem.

Dík patří všem místním i přespolním, kteří se právě o tu nenucenou, příjemnou atmosféru setkání jakýmkoli způsobem postarali.

Pavlína Hladíková

Pouť do Staré Boleslavi

Hezkou tradicí se stala pouť do Staré Boleslavi pro skauty z 84. kolínského oddílu; každoročně si připomínají českého světce sv. Václava v den oslavy jeho svátku.

Svatováclavská pouť má svojí neopakovatelnou atmosféru. Neopomíjíme rozměr duchovní, tam nějaké velké nadšení kluků nevidím, ale stánky s rytířskou zbrojí, vystoupení šermířů a hlavně laskominy a různé

7

zbytečnosti všeho druhu kluci dokáží ocenit. Však se také na zpáteční cestě chlubili vzácnostmi, za které utratili nemalé peníze.

Procházka z nádraží v Brandýse do Boleslavi dává příležitost potkat i řadu tváří, které kluci znají z medií. V jednom místě bylo podstatně víc policistů, na věž mávali kluci odstřelovači a tak jsme okouněli, na koho že se to čeká. Nejdříve se s námi pozdravil P. Bulín a během chvilky vystupoval z auta kardinál Dominik Duka, následně měli skauti mimořádnou příležitost podat ruku osobě velmi vzácné a Kolínu blízké.

Kardinál Joachim Meisner z Kolína nad Rýnem opustil svůj doprovod a vykročil k naší skupince. „Červená jako červená“ prohlásil a vyměnil svoje pileclum s kšiltovkou překvapeného kluka, s druhým ještě svoji hůl, skautská prý vypadá líp. Pan kardinál s úsměvem a nadhledem překvapil protokol i ochranku, ale hlavně kluky, kteří takové setkání vůbec nečekali a vlastně ani netušili, s kým se zdraví. Snad předzvěst homilie pana arcibiskupa, který s naléhavostí hovořil o ochraně a výchově dětí.

Ze Staré Boleslavi jsme si přivezli nejenom nevšední duchovní i světské zážitky, ale obdrželi jsme od protokolu pozvání, aby se kolínští skauti stali v příštím roce strážci vystavené lebky sv. Václava. Pro náš skautský oddíl výzva a velká čest.

Jan HoraVůdce 84. Oddílu skautů Kolín

Kostel sv. Bartoloměje v Kolíně: Část třetíOd obrazu sv. Vojtěcha se dostaneme postranní lodí ke Kokovské kapli.

Vznikla v r. 1400 proražením stěny trojlodí. Jméno Kokovská má kaple po členech rodiny Kokovských, kteří byli jejími patrony (starali se o ni).Prvním připomínaným členem této rodiny v Kolíně je Valentin Kokovský. Byl to Polák, který v r. 1665 jako důstojník pluku hraběte Kaspary přišel do Kolína. Zde si vzal zámožnou vdovu Alžbětu Kerbovou, vystoupil z vojska a stal se bohatým měšťanem.

8

Koncem 17. století byl kolínským primátorem, a to v letech 1681–1686 a 1689–1692. Od r. 1698 do r. 1701 byl královským rychtářem. Jaký v tom byl rozdíl? Ve velkých městech, jako je Praha, Brno, Olomouc, Plzeň apod., dosud úřad primátora existuje. Říkávalo se mu pan otec a jeho funkce má stejnou náplň jako funkce starosty. Jen pojmenování je jiné. Primátor předsedal radě konšelů, která vydávala usnesení – vládla městu. Úřad královského rychtáře byl zaveden v r. 1547 českým a uherským králem, vévodou rakouským Ferdinandem I. Habsburským po válce šmalkaldské. Královský rychtář se zúčastňoval zasedání rady konšelů a měl právo veta, což znamenalo, že pokud s usnesením rady nesouhlasil, nesmělo nabýt platnosti. Úřad rychtáře byl zřízen proto, aby hájil zájmy panovníkovy, jak politické, tak i finanční.

V Kokovské kapli je cenné sousoší – Pieta (Panna Maria s mrtvým Kristem na klíně). Je z roku 1880. Bývalo umístěno na hlavním oltáři kostelíčka Panny Marie Bolestné, který do r. 1940 stával na Pražském předměstí (náměstí Republiky – poblíž hlavní pošty). Kostelíček (lidově zvaný kaplička) byl z rozkazu nacistů zbořen. V kapli Kokovské jsou sochy sv. Václava, Víta a Panny Marie. Všechny jsou ze 17. stol. Ve výklenku nad kaplí byla* socha sv. Terezie Veliké, také ze 17. stol.

Vpravo vedle kaple ve zdi je románský náhrobek s pletencovým motivem kříže v kruhu. Je to rovněž podoba klíče. Dříve se předpokládalo, že se jedná o základní kámen starší části kostela. Není tomu tak. Náhrobek patří nějaké význačné duchovní osobnosti.Dále vidíme náhrobek z bílého mramoru. Náleží paní Elišce z Vartenberka, která byla manželkou Jindřicha Materny staršího z Květnice. Zemřela v r. 1570. Manželům patřil statek v Radovesnicích. Paní Eliška byla společnicí Veroniky Trčkové z Lípy, která zemřela v r. 1567 a má rovněž v kostele sv. Bartoloměje náhrobek.V r. 1561 byl Jindřich starší Materna z Květnice ustanoven správcem kolínského panství ve službách ovdovělé paní Veroniky Trčkové z Lípy (její manžel Karel ze Žerotína zemřel v r. 1560). Jindřich starší Materna z Květnice zemřel r. 1582.

Václav Hulík*Pozn. red.: Po zrestaurování byla přemístěna do kaple vpravo od hl. oltáře. Za aktualizaci informace děkujeme Petru Čechovi.

9

Misionář otec PAVEL v Kolíně: Část první

Cesta ke kněžstvíNarodil jste se v Bratislavě. Brzy po Vašem narození se rodiče

přestěhovali do Povážské Bystřice, která se stala Vaším domovem.Maminka pracovala jako rehabilitační sestra, otec jako stavební inženýr.

Syn Pavel vyrůstal v křesťanské rodině, v kněžském prostředí. Významné pro životní orientaci bylo i seznámení a Pavlovo přátelství s ministrantem. Pavel se v sedmnácti také stává ministrantem, dochází k hlubšímu sblížení s křesťanstvím.

Velký vliv na Pavla má i křesťanský tisk – Hlasy z domova a misií. Je to tisk vydávaný Společností Božího Slova – SVD – Societas Verbi Divini. Diakon, který tento tisk přinášel, pozval Pavla do misijního domu.

Otec Pavel vzpomíná:Tady v misijním domě mi jeden kněz položil otázku: „Ty se chceš stát

misionářem? Knězem?“ Tato myšlenka mě přitahovala, zasvětit celý život Ježíši Kristu. Ale nevěděl jsem, jak to bude, jak to uskutečnit, mojí přípravou na život bylo stavební učiliště – a to není příliš vhodná příprava. Jak to bude? Ale ten kněz se za mě modlil a říkal: „Bůh se o všecko postará...“

Pak udělám maturitu, poté dva roky pracuji na povodí Váhu. Moje rozhodování ke kněžství trvalo několik roků, od sedmnácti do jednadvaceti let. Po tu dobu stálé rozhodování, nedalo mi to pokoj.

Svatý Augustin ve Vyznáních napsal: „Nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v Tobě, Bože.“ Nepokojné je naše srdce… „Nedalo mi to pokoj.“

Otec Pavel vypráví:Roku 2001 ve dvaceti dvou letech jsem byl přijat do Společnosti Božího

Slova – SVD – jako postulant (z latinského postulare – žádat). Ta doba tehdy

10

trvala dva roky, pak následoval noviciát ve VIDINĚ. (VIDINÁ při Lučenci na jižním Slovensku, pár kilometrů od maďarských hranic).

Ve Vidině jsem se seznámil s řeholním spolubratrem Jakubem Rajčánim, který uvažoval o svém působení v Japonsku. Jakub po noviciátě odešel na studia teologie do Bratislavy a ještě jako student – seminarista odešel na jeden rok do Japonska. Prostřednictvím Jakuba jsem se seznámil s Japonskem a rozhodl se pro Japonsko ještě jako student teologie… Před rozhodnutím, ve které zemi bych si přál působit jako misionář – jsem uvedl: Japonsko – Bolívie – Slovensko. Jako misijní určení mi bylo přiděleno Japonsko. A v Japonsku už působím sedm let.

Tyto děti navštěvují „mateřskou školku“.

11

Zastavme se ještě kratince v kraji Vašeho dětství a mládí. Krásné Slovensko, nížiny, hory, velehory. Blízké okolí Vašeho dětství – hornatý kraj, Javorníky na severu, na západě květnaté Bílé Karpaty, na východě nádherná Malá Fatra s pověstnou Těrchovou, Vrátnou dolinou, Rozsutcem s medvědy a zbojníkem Jánošíkem… Chodil jste rád do hor?

Chodil jsem do hor často, hory mám rád, od malička jsem chodil do hor, nejvíc v blízkosti Povážské Bystřice. Často jsem býval v horách, do lesa jsem chodil i každý den. Chodili jsme dva – já a náš pejsek. Když jsem se stal skautem – cestování po horách bylo běžné.

Při setkání s věřícími jste vyprávěl mnoho z osobního působení v Japonsku. Například jste se naučil vázat knihy – i Římský misál pro bohoslužbu v japonštině. Kde jste se to naučil? Od koho? Ptám se na to také proto, že i můj tatínek uměl vázat knihy, vázal je za dlouhých zimních večerů – a naučil to i mě.

S vázáním knih jsem se poprvé setkal v Nitře v Charitě – jako student, když jsem nesl na opravu breviář. Když jsem byl v Japonsku a zeptali se mě, zda bych uměl opravit misál pro mši svatou, „spomenul som si, ako sa to robí“, vyhledal jsem postupy práce na internetu a podle toho jsem se to naučil, zhotovil jsem si osnovu a začal vázat. Naučil jsem se zhotovit vazbu desek. Potřeby na vázání knih jsem nakoupil ve specializovaném obchodě – takové obchody jsou v Japonsku dobře vybavené vším potřebným. U vázaných knih jsem zhotovoval pomocí ořezávacího stroje i ořízku.

Knihy mám velmi rád od malička, a proto vázání a oprava knih byla pro mě radostí. Opravil jsem pět misálů. V současné době se misály v Japonsku tisknou. Nyní čekáme na nový misál, staré misály jsou už pokažené. Latinský misál máme – ale v latině mši nesloužíme.

Vyprávěl otec Pavol, zaznamenal Josef Dušek

12

Dobrovolnické centrum svatého Bartoloměje Farní charity Kolín pořádá:

III. Národní potravinová sbírka v Kolíně

12. listopadu od 8.00 do 20.00 hodHledáme každou volnou ruku

na pomoc do vybraných kolínských supermarketů. Více na: www.potravinypomahaji.cz

Prosíme dobrovolníky, aby se přihlásili na emailmalyobchod@kolin.charita.cz

13

Lucie Růžková-Rybárová <><

Olej do lampZamyšlení ke dnu všech věrných zemřelých (2. listopad)

Oheň je silný obraz, který je přítomen v evangelijním úryvku u sv. Matouše o rozumných a pošetilých družičkách (Mt 25,1-13). Hlavním tématem je olej, ale oheň je centrální obraz. Oheň spaluje nečistotu. Dává teplo a světlo. To dělá i skutečná láska. Spaluje nečistotu a přináší světlo do tmavých míst našich duší a radost do skleslých srdcí. Carlo Caretto říká, že i očistcový oheň je pro něj oheň lásky, který spaluje nečisté v člověku, to co je neschopné obejmout Boha a přijmout jeho objetí lásky.

Vše, co v životě přijímáme jako bolestně očišťující, je ohněm Boží lásky. Olejem je naše víra. Když věříme, byť jsme nedokonalí, uznáváme Boha za Pána ale i milujícího Otce, pak nás může zapálit svou láskou, může nás ní očišťovat. Nedostatek oleje bude proto nedostatkem víry. Kde není oleje, není ani ohně. Kde není víry, není ani lásky.

Takto bychom měli vnímat naše bratry a sestry, kteří se ve věčnosti ještě očišťují. Mluvíme o očistci. Těžko je mluvit o nějakém časovém rozmezí, je to mimo naše možnosti chápání (jak dlouho jsou v očistci a jak jim můžeme zkrátit utrpení). Fakt je, že trpí z lásky a pro lásku, trpí pro ukřižovanou Lásku, která je svou krví očišťuje. Nejsou to nešťastníci. Ten, kdo trpí z lásky, může být šťastný. Přece jejich štěstí není ještě naplněné, proto přidáváme naše utrpení, naši ochotu očišťovat se a hořet, naši víru v Krista, který otevírá nebe a naši modlitbu za zemřelé.

Když takto vnímáme očistec, pak můžeme přijmout, že on se začíná již zde na zemi. Ne jako neštěstí, ale jako oheň Boží lásky, která očišťuje. Už zde můžeme vědět, zda jsme připraveni na příchod ženicha nebo ne. Těm, kdo milují, všecko napomáhá k dobrému (Řím 8,28). Pokud něco ze svého života vytěsňujeme jako těžké, pak nejsme připraveni jít na hostinu spolu s ženichem. Pokud naopak s vírou všechno přijímáme, pak jsme stále s Pánem na jeho hostině, již nyní a i poté. Jeho láska nás očišťuje. Může, protože máme víru, která chápe potřebu očišťování a utrpení pro lásku. Amen.

14

P. Ján Halama, SVD

Kutná Hora a Čáslav

S tímto stavem jsem se nechtěl smířit, a proto jsem se pokusil vetřít ke zpívací partě v Malíně u Kutné Hory. Dlouho jsem tam nevydržel. Vadilo mi, že k provozování hudby vůbec nepotřebují noty. (Byla to veskrze tónovací parta.) Když jsem se o notách zmínil, dívali se na mě s otazníky v očích. Z tohoto důvodu jsem zašel za P. Dudou a zeptal se ho, zda neví o nějakých dětech, které by chtěly zpívat. Kupodivu věděl. Dovedl mě do Malína do rodiny s pěti dětmi, kde zájem byl, jen nevěděli jak začít. Dohodli jsme se, že to zkusíme, a tak byla zahájena činnost, která trvala asi 20 let.

Začátky byly nesmělé, ale časem se děti ve zpěvu zlepšovaly, až si toho někteří místní křesťané začali všímat a postupně posílali svoje děti do zpívání. Stárnutím se zpívací děti proměnily v mládež, což bylo v době rozvinuté normalizace dost nepříjemné. A zpěváků i nástrojů sice pozvolna, ale stále přibývalo.

Na tomto místě cítím jako svou povinnost poděkovat manželům Sieglovým, kteří měli odvahu a umožnili nám každý týden se sejít a zpívat v jejich obývacím pokoji (asi 15 let).

Krátce před revolucí, kdy se dozor nad církvemi opět postupně začal rozmělňovat, jsme se přestěhovali na faru do Sedlce. To již počet členů Slavníkovců přesáhl počet 20. (Později se některé z těchto dětí staly profesionálními muzikanty, založily vlastní sbor, nebo kapelu.) Slavníkovci zpívali při bohoslužbách nejen v Malíně a v Sedlci, ale zajížděli i do blízkých a vzdálenějších kostelů. Po odchodu P. Dudy do jiné farnosti postupně ustal rozvoj a členů ubývalo. Na faře se velice úspěšně rozjelo podnikání se sádrovými lebkami a podmínky pro naši činnost byly stále více stísněné a docházková morálka zdárně poklesla.

Rozhodl jsem se ukončit zpívání v Sedlci a s několika mládežníky jsme se přesunuli na faru do Čáslavi. Podmínky jsme měli dobré, ale zájem mládeže postupně opadal. Po roce snažení jsem čáslavskou snahu ukončil a byl jsem přesvědčen, že se čas Slavníkovců naplnil.

15

Josef Sixta

16

17

Za zemřeléVěčné odpočinutí dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí!. Ať odpočívají v

pokoji, Amen.

Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, uděl duším svých služebníků a služebnic odpuštění všech hříchů, ať pro naše modlitby dosáhnou prominutí,

jak si vždy přáli - který žiješ a vládneš na věky věků. Amen

Ježíši, pro bolesti, které jsi vytrpěl při svých smrtelných úzkostech v zahradě na Olivové hoře, při bičování, při korunování trním, cestou na Kalvárii, při

ukřižování a umírání, smiluj se nad dušemi v očistci, zvláště nad těmi, na které nikdo nevzpomíná! Vysvoboď je z hořkých útrap, zavolej je k sobě a láskyplně

je v nebi přiviň do náručí.

Modlitba za zemřelé knězeBože, tys povolal kněze do své služby a učinils z nich pastýře našich duší. Pokorně ti doporučuji všechny zemřelé kněze, kteří mě za svého života přiváděli k tobě. Vyslyš mou modlitbu a dej jim v nebi blaženost s tvými

apoštoly. Amen.

Redakční rada: Dominik Spudil (editor), Tomáš Hladík (grafik), P. Martin Sklenář, P. Ján Halama, Lucie Růžková-Rybárová (Charita), Tomáš Těmín (Velim), Josef Sixta (Veltruby)e-mail: farninoviny.kolin@gmail.com

Farnost: www.farnostkolin.cz www.farnostkolin.rajce.idnes.czP. Ján Halama tel.: 604 294 247, e-mail: fara@bartolomej-kolin.czP. Martin Sklenář tel.: 728 384 833, e-mail: sklenarmartin@seznam.cz