archäologie der barbaren caba - Archeologie na dosah · 2014. 9. 25. · gräbEr und gräbErfEldEr...

archeologie barbarů 2010

archäologie der barbaren 2010

STUdia archaeologica SUebica i

Redakční radaeduard droberjar – Michael erdrich – andrzej Kokowskibalázs Komoróczy – Piotr Łuczkiewicz – Vladimír Varsik

Univerzita Palackého v olomouci, Katedra historie Filozofické fakulty

eduard droberjar (ed.)

archeologie barbarů 2010hroby a pohřebiště germánů

mezi labem a dunajem

Sborník příspěvků ze Vi. Protohistorické konferencehradec Králové, 6.–9. září 2010

archäologie der barbaren 2010die gräber und gräberfelder der germanen

zwischen elbe und donau

Materialien der Vi. Frühgeschichtlichen Konferenzhradec Králové, 6.–9. September 2010

oloMoUc 2011

doc. Phdr. eduard droberjar, Ph.d. (ed.)archeologie barbarů 2010

recenzenti: Prof. dr hab. aleksander bursche

Prof. dr hab. Jan Schuster

Výkonný redaktor: doc. Mgr. Jiří Špička, Ph.d.

odpovědná redaktorka: rndr. hana dziková

Technická redakce, grafika a sazba: Phdr. Michal lutovský

návrh a grafické zpracování obálky: antonie Pešková

Za jazykovou stránku odpovídají autoři příspěvků.

Vydala a vytiskla:

Univerzita Palackého v olomouci, Křížkovského 8, 771 47 olomouc

www.vydavatelstvi.upol.cz, e-mail: [email protected]

Vytiskl:

Papírtisk, s. r. o., lindnerova 108/5, 779 00 olomouc, www.papirtisk.cz

olomouc 2011

1. vydání

ediční řada – Sborníky

neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

ed. © eduard droberjar, 2011

cover © antonie Pešková, 2011

© Univerzita Palackého v olomouci, 2011

iSbn 978-80-244-2987-8

Obsah – Inhalt

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9Vorwort . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

I. labSKo-gerMánSKé hroby a PohřebiŠTěElbgErmanischE gräbEr und gräbErfEldEr

eduard drober jarEinige bemerkungen zur Körperbestattung bei den böhmischen sueben in der älteren römischen Kaiserzeit . . . . . . . . . . . . . . . 13–22několik poznámek ke kostrovému pohřbívání u českých svébů ve starší době římské . . . . . . . . . . . . . 21

eduard drober jar – david Víchnové žárové pohřebiště z doby římské v Jevíčku-Předměstí, okr. svitavy . . . . . . . . . . . . . . . 23–38das neue brandgräberfeld aus der römischen Kaiserzeit in Jevíčko-Předměstí, bez. svitavy . . . . . . . . 38

dagmar Vachůtová – Marek VlachK možnostem identifikace a poznání pohřebišť z doby římské na Moravě . . . . . . . . . . . . . . . 39–63The identification possibilities of the roman Period funerary areas in moravia . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Mart in ČernýPohřebiště ze starší doby římské v Ohnišťanech, okr. hradec Králové . . . . . . . . . . . . . . 65–102The burial-ground of early roman Period in Ohnišťany, distr. hradec Králové . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Zdeněk beneš – Pavel hornik – Frant išek KašpárekRozrušený soubor z pohřebiště a sídliště z nebovid, okr. Kolín. Předběžná zpráva . . . . . . . . 103–116Ein zerstörter bestattungs- und siedlungskomplex von nebovidy, bez. Kolín. Ein Vorbericht . . . . . . 115

anna Pankowská – Marek KalábekPohřeb dítěte v zásypu příkopu krátkodobého římského tábora u hulína a Pravčic . . . . . . . 117–120child burial in the trench of a temporerary roman camp in hulín–Pravčice . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

Vladimír Turčan – alena ŠefčákováGermánske hroby zo stupavy, okr. Malacky . . . . . . . . . . . . . 121–131germanische gräber aus stupava, bez. malacky . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Kr ist ian e lschek – Ján rajtár – V ladimír Vars ik sepulkrálny objekt zo Zohora . . . . . . . . . . . . . 133–151sepulkralobjekt aus Zohor . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

II. PrZeworSKé hroby a PohřebiŠTěgräbEr und gräbErfEldEr dEr PrZEwOrsK-KulTur

anna lasotaCmentarzysko z okresu rzymskiego w Gaci koło Przeworska w świetle nowych badań . . . . 155–161roman Period cemetery at gać near Przeworsk in the light of new discoveries . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Katarzyna ibragimowszkieletowy obrządek pogrzebowy kultury przeworskiej na Dolnym Śląsku we wczesnym okresie rzymskim . . . . . . . . . . . . 163–182The inhumation graves of the Przeworsk culture in lower silesia in the early roman iron age . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

daniel Żychl ińsk ilokalizacja cmentarzysk ludności kultury przeworskiej w Wielkopolsce . . . . . . . . . . . . . 183–188geomorphologische untersuchungen zur lage der gräberfelder der Przeworsk-Kultur in großpolen . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

Justyn SkowronCechy regionalne w obrządku pogrzebowym ludności kultury przeworskiej w dorzeczu bzury . . . . . . . . . . . . 189–205regionale Eigenarten in den bestattungssitten der Przerworsk-Kultur im flussgebiet der bzura . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

Jacek P ikulsk i – Joanna Zagórska-TelegaObiekty rowkowe na cmentarzysku kultury przeworskiej w Michałowicach, stan. 1, gm. Czarnocin, woj. świętokrzyskie . . . . . . . . . . . . . 207–226groove-type features on the Przeworsk culture cemetery at michałowice, site 1, czarnocin commune, Świętokrzyskie province . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

III. hroby a PohřebiŠTě Z doby STěhoVání národůVölKErwandErungsZEiTlichE gräbEr und gräbErfEldEr

Michal Kostka – Pavel KubálekKostrový hrob z doby stěhování národů v Praze-Čakovicích . . . . . . . . . . . . . 229–238migration Period inhumation burial at Prague-Čakovice . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

Pavel Kubálek – Pavla MaláPodoba ženy ze Zličína. Základní antropologické zpracování ostatků z germánského hrobu č. 78 v Praze-Zličíně . . . . . . . . . . . . . 239–247appearance of a woman from Zličín. basic anthropological analyses of the remains from germanic grave no. 78 in Prague-Zličín . . . . . . . . . . . . . . . . . 247

Mart ina beková – eduard drober jar – Petr VelemínskýKostrový hrob z mladší doby stěhování národů z Opočna, Královéhradecký kraj . . . . . . . . . 249–256a migration Period inhumation grave at Opočno, hradec Králové region . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

IV. arTeFaKTyarTEfaKTE

radoslav Čambalneskorolaténske nákončie konského jarma/chomúta z bratislavy-Karlovej Vsi . . . . . . . . . . . 259–263spätlatènezeitlicher Joch/Kummetendbeschlag aus bratislava-Karlova Ves . . . . . . . . . . . . . . . . . 263

andrej Vrte lneskorolaténsky objekt 115/09 na nádvorí bratislavského hradu . . . . . . . . . . . . . 265–277la structure no 115/09 dans la cour du château de bratislava (période de la Tène finale) . . . . . . . . 276

J i ř í Mi l i tký – david Víchnové nálezy římských mincí na česko-moravském pomezí . . . . . . . . . . . . . 279–306new finds of roman coins on the bohemian-moravian border . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

eduard drober jar – Mi lan Metl ička – Mi lan řezáčZápadní Čechy a dálkové kontakty v době římské a stěhování národů na základě nálezů římských a germánských spon . . . . . . . . . . . . 307–321westböhmen und fernkontakte in der römischen Kaiserzeit und Völkerwanderungszeit aufgrund der funde römischer und germanischer fibeln . . . . . . . . . . . . . . . . . 321

agnieszka reszczyńskaEin zoomorpher beschlag aus Kupferlegierung von der siedlung in trmice-Ústí nad labem . . . . . . . . . . . . . 323–327Zoomorfní kování ze slitiny mědi ze sídliště v Trmicích-Ústí nad labem . . . . . . . . . . . . . . . . . 326

iwona F lork iewiczMiniaturowe nożyce w inwentarzach grobowych kultury przeworskiej, wielbarskiej i luboszyckiej w okresie rzymskim . . . . . . . . . . . . . 329–353miniaturscheren in den römerzeitlichen grabinventaren der Przeworsk-, wielbark-, und luboszyce Kultur . . . . . . . . . . . . . . . . . 351

Jakub halamaterra sigillata v germánských hrobových nálezech a na pohřebištích v Čechách a v evropském barbariku: celkové srovnání . . . . . . . . . . . . . 355–387Terra sigillata in germanischen grabfunden und auf gräberfeldern in böhmen und im europäischen barbaricum: Ein gesamtvergleichh . . . . . . . . . . . . . . . . . 383

hana chytrá Přesleny jako součást výbavy hrobů doby římské v Čechách, na Moravě a na jihozápadním slovensku . . . . . . . . . . . . . 389–394spindle-whorls, as a part of the graves' equipment in the roman Period in bohemia, moravia, and south western slovakia . . . . . . . . . . . . . . . . . 394

V. Varia: noVé SídliŠTní náleZy a inTerPreTaceVaria: nEuE siEdlungsfundE und inTErPrETaTiOnEn

drahomíra Malyková – danie l bursák – Monika Pecinovskánové sídlištní nálezy z doby římské v Praze-Kbelích . . . . . . . . . . . . . 397–413new roman Period settlement finds from Prague-Kbely . . . . . . . . . . . . . . . . . 413

Jan Frol ík – Jan J í lek – Jaros lav J i ř ík – Kr istýna Urbanovásídliště vinařické skupiny z Prahy-Kobylis . . . . . . . . . . . . . 415–451settlement of the Vinařice group in Prague-Kobylisy . . . . . . . . . . . . . . . . . .450

Petr Zavřelnové nálezy z doby římské a z doby stěhování národů v jižních Čechách . . . . . . . . . . . . . 453–480die neuen funde aus der römischen Kaiserzeit und aus der Völkerwanderungszeit in südböhmen . . 479

igor bazovskýRímske a germánske aktivity v okolí rímskej stanice na Devíne . . . . . . . . . . . . . 481–490römische und germanische aktivitäten in der umgebung der römischen station auf devín . . . . . . 489

Jaros lava Schmidtová – Peter bartaVýskum v Gerulate v roku 2009 a otázka lokalizácie porty principalis sinistra . . . . . . . . . . . . 491–500Excavation campaign 2009 in gerulata: towards location of porta principalis sinistra . . . . . . . . . . . 500

Program VI. Protohistorické konference v hradci Králové . . . . . . . . . . . . . . . . . 501das Programm der Vi. frühgeschichtlichen Konferenz in hradec Králové

seznam účastníků VI. Protohistorické konference v hradci Králové . . . . . . . . . . . . . . . . . 502Teilnehmeliste der Vi. frühgeschichtlichen Konferenz in hradec Králové

adresář autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . 503adressenverzeichnis

PřEDMluVa

Předložený sborník vychází z referátů VI. Protohistorické konference, která se konala 6.–9. září 2010 naUniverzitě Hradec Králové. Konferenci zorganizoval níže podepsaný z Katedry archeologie UHK (nyníKatedra historie FF UP) ve spolupráci s IA UMCS (Instytut Archeologii Uniwersytetu Marii Curie-Skło-dowskiej w Lublinie) a AÚ AV ČR Brno (Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Brně,v. v. i.). Hlavním programem konference bylo téma „Hroby a pohřebiště Germánů mezi Labem a Du-najem“. Vedle toho, jak už se stalo zvykem i z předchozích konferencí, zazněly další referáty s proble-matikou aktuálních archeologických výzkumů a prezentací nových nálezů. Na konferenci bylo předne-seno 31 referátů a představeny tři posterové prezentace. Hojná účast 53 kolegyň a kolegů z Polska,Slovenska a České republiky vytvořila příjemné pracovní a přátelské prostředí pro jednání i aktivní dis-kuze. Součástí konference byla rovněž exkurze na česko-moravské pomezí. Účastníci navštívili muzeav Holicích, Jevíčku a Boskovicích, prohlédli si půvabné město Litomyšl a seznámili se s prostředímkrajiny, která v sobě ukrývá řadu cenných archeologických nalezišť z doby laténské, římské a stěhovánínárodů. Při návštěvě jevíčské městské věže poskytl účastníkům konference starosta města pan ing.Roman Müller zasvědcený výklad o historii města a Malé Hané. Z věže byl velmi zajímavý pohledvčetně místa archeologického výzkumu žárového pohřebiště z doby římské. Další, tentokrát již VII.Protohistorická konference se bude v roce 2011 konat v Brně.

Sborník Archeologie barbarů 2010 obsahuje 29 příspěvků. Je rozdělen do pěti kapitol. První tři po-jednávají o hrobech a pohřebištích polabských a východních Germánů. Ve čtvrté kapitole jsou statě kproblematice různých artefaktů, a to nejen z hrobových, ale rovněž sídlištních nálezů. Pátá kapitola ob-sahuje hlavně články o nových výzkumech a nálezech ze sídlištních lokalit. Do sborníku byly zařazenyi některé příspěvky, které nemohly být na konferenci předneseny.

Konference a rovněž příprava sborníku byly realizovány s podporou Grantové agentury České re-publiky a jsou součástí projektu s názvem „Migrace Germánů mezi Labem a Dunajem a význam česko-moravského pomezí v protohistorickém vývoji“ (č. projektu 404-09-0351). Za technickou redakci patřímůj dík PhDr. Michalu Lutovskému.

Sborník Archeologie barbarů 2010 vychází jako první svazek nově koncipované edice Studia Ar-chaeologica Suebica, kde by měly být publikovány monografie a sborníky s tématikou polabských Ger-mánů a Svébů, včetně interegionálních kontaktů těchto Germánů s dalšími oblastmi barbarika a římskéříše.

Hradec Králové – Olomouc, červen 2011Eduard Droberjar

VORWORt

Der vorliegende Sammelband besteht aus den Vorträgen der VI. Frühgeschichtlichen Konferenz, dievom 6. bis 9. September 2010 an der Universität in Hradec Králové abgehalten wurde. Organisiertwurde dieses Treffen vom Lehrstuhl für Archäologie der Universität Hradec Králové (heute Lehrstuhlfür Geschichte der Palacký Universität in Olomouc) in Zusammenarbeit mit dem IA UMCS (InstytutArcheologii Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej w Lublinie) sowie dem Archäologischen Institutder Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik in Brünn. Am Programm der Konferenzstand vor allem das Thema „Gräber und Gräberfelder der Germanen zwischen Elbe und Donau“, dane-ben, wie bereits bei den vorangehenden Konferenzen üblich, wurden auch Beiträge zu aktuellen ar-chäologischen Grabungen und der Präsentation neuer Funde eingereiht. Auf der Konferenz wurden 31Vorträge und drei Poster präsentiert. Die große Anzahl von 53 Kollegen und Kolleginnen aus Polen,der Slowakei und der Tschechischen Republik ermöglichte eine angenehme freundschaftliche Arbeits-atmosphäre für Verhandlungen und aktive Diskussionen. Bestandteil der Konferenz war auch eine Ex-kursion ins Böhmisch-Mährische Grenzgebiet. Die Teilnehmer besichtigten die Museen in Holice, Jevíčkound Boskovice, die anmutige Stadt Litomyšl und machten sich mit der Land schaft vertraut, die eineReihe wertvoller archäologischer Fundorte aus der Latènezeit, der römischen Kaiserzeit und der Völ-kerwanderungszeit in sich birgt. Beim Besuch des Turms in der Stadtbefestigung von Jevíčko legte derBürgermeister Ing. Roman Müller fundiert die Geschichte der Stadt und der Malá Haná dar. Vom Turmaus gab es eine interessante Aussicht auch auf die archäologische Grabung des dortigen kaiserzeitlichenBrandgräberfelds. Die nächste, bereits VII. Frühgeschichtliche Konferenz wird 2011 in Brünn stattfin-den.

Der Konferenzband „Archäologie der Barbaren 2010“ enthält 29 Vorträge. Er ist in fünf Abschnittegegliedert. Die ersten drei Kapitel behandeln Gräber und Gräberfelder der Elb- und Ostgermanen. Dasvierte Kapitel enthält Aufsätze aus dem Problemkreis verschiedener Artefakte, und zwar nicht nur ausGrabbefunden, sondern auch von Siedlungen. Das fünfte Kapitel besteht vor allem aus Artikeln überneuere Grabungen und Funde aus Siedlungen. In den Band wurden auch einige Beiträge aufgenommen,die auf der Konferenz nicht vorgetragen werden konnten.

Sowohl das Treffen als auch die Vorbereitung des Sammelbandes wurden mit Unterstützung derGrantagentur der Tschechischen Republik und sind Bestandteil des Projekts „Migration der Germanenzwischen Elbe und Donau und die Bedeutung des Böhmisch-Mährischen Grenzgebiets in der frühge-schichtlichen Entwicklung“ (Projekt Nr. 404-09-0351). Für die Redaktionsarbeit gebührt mein Dank vorallem PhDr. Michal Lutovský (Prag).

Gleichzeitig ist die Archäologie der Barbaren 2010 auch erster Band der neu konzipierten ReiheStudia Archaeologica Suebica, in der Monographien und Sammelbänder zur Thematik Elbgermanenund Sueben einschließlich ihrer Kontakte zu Germanen in weiteren Gebieten des Barbaricums und desRömischen Reiches erscheinen sollten.

Hradec Králové – Olomouc, Juni 2011Eduard Droberjar

I.

labSKo-gerMánSKé hroby a PohřebiŠTě

ElbgErmanischE gräbEr und gräbErfEldEr

RozRušený souboR z pohřebiště a sídliště�z nebovid, okR. kolín

předběžná�zpráva

zdeněk�beneš�–�pavel�hornik�–�František�kašpárek

1. ÚvoD

V posledních desetiletích již v Čechách, až na vzácné výjimky, nedochází k objevům žárových nekropolí.Existují oprávněné názory, podložené dlouholetým pozorováním terénu i záchrannými archeologickýmivýzkumy, že velká část (pokud ne přímo drtivá většina) mělce uložených hrobů padla za oběť modernímuzemědělství. To se přirozeně týká nejen pohřebišť doby římské, ale také nekropolí popelnicových polí,časně slovanských i neolitických. Mnohdy dnes již nedisponujeme dostatečně kvalitními fondy, protožebyly dislokovány v ornici a rozneseny na povrchu, kde se pomalu rozpadají vlivem povětrnostníchi mechanických podmínek.

Naše pozornost se tedy obrací do starých muzejních sbírek. Předměty získané v pionýrských letechčeské archeologie, ač nebyly vyzvednuty a ošetřeny z dnešního pohledu dostatečně odborně, majípřesto jednu nesmírnou výhodu – byly pro vědu zachráněny ještě před tím, než mohly být zničeny in-tenzifikací zemědělství či amatérskými „lovci pokladů“. Mnohé se po svém vyzvednutí dosud nedočkalyodborného vyhodnocení. Častokrát jsou v literatuře zmiňovány vybrané předměty nebo celky, nebylyvšak publikovány v úplnosti a se všemi souvislostmi. Netřeba dodávat, že jejich stav je vlivem nekvalitníkonzervace (pokud byla vůbec provedena) v mnoha případech dosti neuspokojivý.

Takový je i případ souboru z Nebovid. Jde z velké části o nálezy získané pro tehdy čerstvě vzniklékolínské muzeum MUDr. Františkem Dvořákem, jehož četné výzkumy položily základ poznání praktickyvšech pravěkých i historických etap vývoje Kolínska.1 Na následujících stránkách chceme shrnout in-formace, které jsou o souboru dostupné v odborné literatuře, a nastínit na základě předmětů z kolínskésbírky chronologický vývoj na katastru Nebovid v době římské a době stěhování národů. Tento článekmá být odborným vyhodnocením úvodní fáze, jež předchází celkové analýze souboru spolu s terénnímpozorováním na místech původních výzkumů.

2. hiStoriE výzkumu a lokalizacE nalEziště

První nálezy z katastru obce Nebovidy pocházejí již z roku 1906, kdy bylo při stavbě vodovodu zkou -máno pohřebiště v trati „Zádušní pole“. Zjištěno bylo tehdy 6 žárových hrobů. Ty se nacházely asi 100kroků východním směrem od sídliště v poloze „Nad pilou“ (Dvořák 1919, 154) a asi 68 m od sídlištníchjam zkoumaných v roce 1926 (Dvořák – Filip 1946, 77). V letech 1907 a 1917 byly ve stejné poloze objeveny

E. DrobErjar (ED.)archEologiE barbarů 2010: hroby a pohřEbiště gErmánů mEzi labEm a DunajEm

StuDia archaEologica SuEbica i. olomouc 2011, S. 103–116

1 Sluší se na tomto místě věnovat pár řádek osobnosti Františka Dvořáka. František Dvořák (1896–1943), významný regionálníarcheolog, se v roce 1924 stal oficiálním správcem archeologické sbírky kolínského muzea, na jejímž uspořádání se však po -dílel již jako osmnáctiletý student v roce 1914. Jeho unikátní archeologické objevy na Kolínsku rychle přinesly muzeupostavení uznávaného mimopražského archeologického pracoviště a význam kolínského muzea v meziválečném obdobívýrazně přerostl hranice města i regionu. Za aktivní odbojovou činnost byl MUDr. František Dvořák popraven nacisty.Roku 1948 byla v kolínském muzeu vytvořena samostatná archeologická expozice, instalovaná na počest Františka Dvořákaa po něm pojmenovaná.

další dva hroby (Motyková-Šneidrová 1963, 36). V blíže neupřesněné době, pravděpodobně do roku 1936,byl proveden další výzkum, neboť F. Dvořák se později zmiňuje až o deseti hrobech (Dvořák 1936, 91;Motyková-Šneidrová 1963, 36).

Osada byla zkoumána v červenci roku 1917 v poloze „Nad pilou“. Bylo zde objeveno přibližně osmsídlištních jam obdélníkového nebo lichoběžníkového tvaru (Dvořák 1919, 153). Některé objekty bylomožné interpretovat jako chaty (Dvořák 1936, 93). V nálezovém souboru ze zmíněné polohy byly zjištěnyi nálezy slezskoplatěnické kultury (Motyková-Šneidrová 1963, 36). K tomuto sídlišti lze přisoudit také 6objektů objevených v roce 1926 v jižní části polohy „Zádušní pole“ (Dvořák – Filip 1946, 77–78). Rovněžnálezy zjištěné v nové části nebovidského hřbitova je možné přiřadit ke stejnému sídlištnímu komplexu(Dvořák 1936, 94). Archeologický materiál a nevelká vzdálenost (cca 50 m) všech nalezišť ukazují, že sepravděpodobně jedná o stejné germánské sídliště, které je rozprostřeno na větší ploše a je jen umělerozděleno moderními stavbami, tj. silnicí a hřbitovem.

Jako další polohu s výskytem nálezů z doby římské je nutné uvést naleziště v písečníku panaSkokana, kde bylo prozkoumáno pohřebiště z doby římské (Dvořák 1936, 93). Bohužel však neznámepřesný počet hrobů a jejich inventář. Dnes je tato lokalita zcela zničena.

3. chronologiE

Na následujících řádcích je prezentováno chronologické rozpětí celého souboru z Nebovid. Nálezy hro-bového i sídlištního charakteru jsou zde pro účely předběžné zprávy smíšeny a odrážejí tak celkovývývoj mikroregionu na katastru obce. Pro datování byly vybrány pouze předměty chronologicky citlivé,které mohou zachytit jednotlivé fáze doby římské, respektive doby stěhování národů.

Je třeba poznamenat, že většina z uvedených předmětů již byla předmětem prací pojednávajícícho chronologii a katalogů zabývajících se starší dobou římskou v Čechách (Preidel 1930a, 22, 28, 30, 32, 35,49, 50, 52, 69–72, 76, 89, 90, 92, 93, 126, 140, 171, 188, 191, 193, 210, 220, 228, 240, 242, 246, 254, 258, 261,265, 266, 276, 282, 286, 294, 295, 304, 308, 340–343, 345, 347, 349, 351, 354; týž 1930b, 229, 230; Svoboda1948, 59, 62, 65, 72, 74, 112, 128, 162, 174; Motyková-Šneidrová 1963, 36, Taf.VII; táž 1967, 31–32, Abb. 15;Droberjar 2006a, 62; týž 2006b, 687).

Časná doba římská (st. a = lt D2b)Nejstarší stupeň doby římské, označovaný jako stupeň A (nebo jako pozdně laténský stupeň D2b), jev souboru z Nebovid reprezentován bronzovými sponami s prohnutým lučíkem (tzv. geschweifteFibeln) A 18a, a to jak klasickými (obr. 2:2), tak i variantami Altenburg (obr. 2:3–6) a Dünsberg (obr. 2:7),jež jsou geograficky omezeny na příalpskou oblast, respektive na německé Středohoří (Völling 2005,114–118, Karte 8–10). Zastoupeny jsou rovněž železné spony Kostrzewski var M-a (obr. 2:9–11), považo-vané za současné s bronzovými A 18a (o. c., 121–123), přičemž jeden exemplář, výrazně větší než ostatní(obr. 2:9), upomíná profilací lučíku ještě na starší spony s lomeným lučíkem (tzv. „geknickte Fibeln“).Snad do tohoto horizontu patří ještě spona Kostrzewski var. N-a (obr. 2:8), jež má obecně ale poněkudširší dataci a objevuje se hojně ještě ve stupni B1 (o. c., 124–126).

zdeněk bEnEš -– pavel hornik – František kašpárEk104

Materiál Keramika 11 celých nádob, 97 keramických fragment , 10 p eslenŽelezo 6 hrot kopí, 4 držadla štít , štítová puklice, 7 nož , 8 spon,

22 zlomk , 2 slitky Bronz frag. minim. 5 nádob, 31 spon, 17 zlomk , 8 plíšk , 5 prsten ,

p ezka, 5 slitk , sou ást ko ského postroje, 2 objímky, 11 kování, 3 kroužky, 9 jehlic, záv sné kování?, 2 drátky, klí e na etízku, 3 kroužky, 2 objímky, opasková zápona?, pásové kování

Kosti 6 šídel, 4 fragmenty h eben , 3 zlomky, ást zví ecí lebky, zubMušle zavinutec tygrovanýKamenná industrie brousek, mlat, úšt p pazourku, kámenŠtípaná industrie 3 ksSklo 3 slitky, 1 korálek Celkem 357

Obr. 1. Přehled nálezůz katastru Nebovid

nacházející se ve sbírkáchRegionálního muzea Kolín

105rozrušený soubor z pohřebiště a sídliště z nebovid, okr. kolín

Obr. 2. Nebovidy. Nálezy ze stupně LT D2b/RA (1 kresba F. Kašpárek; 2–13 Z. Beneš; 13 doplněno podle Motykové-Šneidrové 1963, Taf. VII:12)

Oblíbenou součástí opasku v časně germánských hrobech bývají v laténském stylu provedené opas-kové zápony. V souboru z Nebovid odpovídají dva exempláře prolamovaných opaskových zápon (tzv.„Lochgürtelhaken“) typu Voigt A (Voigt 1971, 234–242). Jeden je úplný (obr. 2:12), z druhého (obr. 2:13)se dodnes dochovala jenom část koncové tyčinky s háčkem. Že však zbytek zápony v muzeu existoval,dokládají kresby a fotografie ze šedesátých let (Motyková-Šneidrová 1961; táž 1963, Taf. VII:12; Voigt1971, Abb. 9:f). Datovány jsou převážně do stupně A, s nejstaršími se však můžeme setkat již ve stupniLT D1b (Rieckhoff 1995, 141) a některé mohou přežívat ještě do počátku stupně B1, jak dokládají nálezyz Radovesic, z Tišic (Motyková-Šneidrová 1961, 408) a patrně i Třebusic (Droberjar 2006a, 33).


Obr. 3. Nebovidy. Nálezy ze stupňů B1 a B2 (1 kresba F. Kašpárek; 2–14 Z. Beneš)

V keramickém inventáři lze najít jen jednu nádobku, která náleží do časné doby římské. Jedná seo černě hlazenou polokulovitou mísu s fasetovaným okrajem (obr. 2:1). Výzdoba se nachází v horní částinádoby, její dekor je tvořen z mělkých důlkovitých vpichů, které jsou umístěny po stranách rytých linií.Stejný výzdobný motiv lze najít hojně i na keramických fragmentech z mnoha dalších lokalit náležejícíchstupni A. E. Droberjar klade tuto výzdobu mezi nejstarší techniky v rámci stupně A, společně s vyplňo-vanou páskou, hřebenovým kolkováním a nejstarší ornamentací ozubeným kolečkem (naposledy Dro-berjar 2008, 105–106).

Starší doba římská (st. b1+b2)Kontakt s jižními oblastmi odráží i po zlomu letopočtu mezi nálezy z Nebovid množství importů. Jsouto především časné silně profilované spony A 67 (obr. 3:2,3), objevující se již v augustovském období,přes spony A 68 (obr. 3:6,7), nejčastější ve 2. polovině 1. století (Peškař 1972, 77–78), nicméně masivnějšíexempláře A 68 s dvěma kruhovými otvory v zachycovači mohou vystupovat i na počátku 2. století(Tejral 1983, 96; naposledy přehledně týž 1998, 388–392). Do 1. století n. l. náleží také noricko-panonskéspony se dvěma uzlíky na lučíku (tzv. „Doppelknopffibeln“ nebo „Zweiknotenfibeln“ – obr. 3:4,5) typuA 236a–c (Garbsch 1965, 26–30). Spony noricko-panonského původu doplňují v Nebovidech i dalšísoučásti kroje, především kování opasku. Typickým příkladem je pásové plechové kování typu GarbschB7 spolu s profilovaným spojovacím článkem typu Lekowo (obr. 3:13). Tato kombinace se poměrněčasto vyskytuje i na dalších pohřebištích ze starší doby římské v Čechách (např. Stehelčeves, Dobři-chov-Pičhora) nebo v bohatých hrobech (Praha-Bubeneč). Většinou je tato část opasku datována dostupně B1a (Garbsch 1965, 92–93; Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000, 172–173). Otázku případné domácí(germánské) výroby těchto předmětů necháváme nyní stranou.

Mezi typické představitele starší doby římské patří spony s očky. V nebovidském souboru byly re-prezentovány dvěma exempláři, z nichž dodnes se dochoval jediný, představující patrně typ A 49/50(obr. 3:9) datovaný do stupně B1b (Kunow 1998, Abb. 4; Droberjar 2006b, 617, 687).

Mezi obvyklé hrobové milodary této doby patří i kování picího rohu, z nichž typickým kusem jekoncové, esovitě profilované kování typu Andrzejowski D.1 (obr. 4:6), podle tvaru terčíku a profilovanéhoprstence datovaného s jistotou do stupně B1 (Andrzejowski 1991, 23–27, Ryc. 4).

Mezi časté a velmi rozšířené šperky v době římské patří jehlice. Ve stupni B1 v Čechách patřilyk oblíbeným jehlice s bohatě profilovanou hlavicí s podélným otvorem (Droberjar 2006b, 623), v odbornéliteratuře označované jako typ Beckmann IIa (Beckmann 1966, 16). V souboru z Nebovid je tato jehlicezastoupena jedním kusem (obr. 4:2). Stejného stáří je i jeden exemplář časné varianty křížové jehliceskupiny Beckmann IIi (obr. 4:3 – o. c., 22). Tento šperk lze považovat za doklad kontaktu našeho prostředíse severskými oblastmi, pro které jsou tyto tvary typické (o. c., Taf:15).

Z importů bronzových nádob datovatelných do staršího úseku starší doby římské lze řadit zlomekrukojeti pánve s kachní hlavičkou E 131–133 (obr. 7:9 – Kunow 1983, 25).

Mezi chronologicky citlivější militaria starší doby římské z nebovidského souboru lze zařadit silnědeformovanou železnou štítovou puklici s kuželovitou klenbou, zakončenou masivním trnem (obr. 4:1).Jedná se o typ Zieling F1, se kterým se lze setkat od pozdní doby laténské až po závěr starší dobyřímské. Vyskytuje se v širokém prostoru na severu ohraničeném Jutským poloostrovem a středním Pol-skem, také u polabských Germánů a na východě vymezeném jihozápadním Slovenskem (Zieling 1989,83–87, Taf. 9:F1). V českém prostředí je tento typ znám pouze ze stupně B1 a to v případě jednohoexempláře z pohřebiště Dobřichov-Pičhora z bohatého žárového hrobu VI (Droberjar 1999, 107, 223, Taf.22:9). O stejné dataci uvažuje E. Droberjar i u puklice z Nebovid (Droberjar 2006b, 687). Mezi chronologickycitlivější nálezy patří také držadla štítů. Jako nejstarší může být označeno v zásadě běžné držadlo typuZieling B2 (obr. 4:8). Jde o jednoduché držadlo zakončené očky pro upevnění nýtu. Bylo používánov pozdní době laténské a ve stupni B1(Zieling 1989, 166–167, Taf. 20:B2). Další držadlo štítu s odlomenýminýtovými destičkami je zdobeno motivem rytých trojúhelníků (obr. 4:5). Na koncích je od oček oddělenopříčnými plastickými žebérky. S těmito znaky se setkáváme u některých variant držadel Zielingovatypu G a F (Zieling 1989, Taf. 22:F1–F3, Taf. 23:G2). Jelikož držadlo nelze přesně určit, uvádíme ho jakoZieling G2/F1–3. To ovšem nemění nic na datačním potenciálu tohoto artefaktu. Typ G2 byl používánběhem stupně B1 a jen výjimečně se s ním lze setkat ve stupni následujícím (o. c., 188–190, Taf. 23:G2).Varianty 1–3 typu F lze bezpečně klást do stupně B1 (o. c., 176, 178, 180). Odlomená oválná nýtovádestička zakončená očkem, v němž se dodnes dochoval nýt s polokulovitou hlavicí (obr. 4:10), byla sou-částí držadla označeného jako typ Zieling F2. Používání těchto držadel lze spojovat výhradně se stupněmB1 (o. c., 177, Taf. 22:F2; Droberjar 2006b, 642).


Mladší úsek starší doby římské reprezentují bronzové trubkovité spony. Barbarský výrobek typuA 77 s esovitě prohnutým lučíkem (obr. 3:11) se poprvé objevuje ve stupni B1c a největšího rozšíření sedočká ve stupni B2 (Tejral 1983, 90; Dąbrowska 1998, 149–150). První doklady trubkovitých spon v Čecháchje ale nutné sledovat již ve stupni B1b (20/30–50/70 – Droberjar 1999, 84, 158, 163). Období jejich největšíobliby ve středním Podunají je hledáno ve druhé polovině 1. století, tedy v relativně-chronologickémstupni B1c (Tejral 1983, 90, Abb. 11), respektive B2a v Čechách. Nelze vyloučit ani jejich přežívání vzácněaž do 2. pol. 2. století (Tejral 2008, 76, obr. 4:6; Svoboda 1948, 65–66). Na počátek 2. století patří i provinciálnítrubkovitá spona, původem patrně z Pannonie (obr. 3:10 – Peškař 1972, 87). Železné barbarské trubkovitéspony jsou pak typickými zástupci 2. poloviny 2. století (obr. 3:12,14 – Tejral 1998, 392–393).

Do stupně B2 lze datovat jehlici s vázičkovitě profilovanou hlavicí náležící k typu Beckmann IVa(obr. 4:4 – Beckmann 1966, 26).

Do starší doby římské, a spíše do její mladší fáze, se hlásí žárem pohřební hranice poškozené zlomkybronzových nádob. Mezi nimi je možné rozpoznat například soupravu E 160 složenou z cedníku a na-


Obr. 4. Nebovidy. Nálezy ze stupňů B1 a B2 (1 foto D. Jílek; 2–4, 5–10 kresba P. Horník; 6 Z. Beneš)

běračky (obr. 7:1–4 – Kunow 1983, 27). Zatím jen obecně do starší doby římské lze datovat zlomkyrukojeti pánví snad typu E 140 a rukojeti s thyrsem, snad typu E 139 nebo E 142 (obr. 7:6,7 – o. c., 26).Není ani vyloučeno, že jde o zlomky jediné nádoby.

Nejmladším zástupcem držadel štítů v souboru z Nebovid je fragment držadla štítu typu F4 podleZielingova třídění (obr. 4:9). Nejčastěji se vyskytuje ve stupni B2, nicméně velmi vzácně se objevujei v hrobových celcích datovaných do stupně B1. Jeho používání končí počátkem stupně C1a (Zieling1989, 182, Taf. 22:F4).

Do rozmezí stupňů B2 až C1 lze zařadit dvoudílnou přezku (obr. 4:7) s pravoúhlým, lehce trapézo-vitým rámečkem typu AG 16 podle třídění Madydy-Legutko (1986, 48, 49, 128, Taf. 14:12). Přezka můžebýt považována za v zásadě běžný typ, užívaný v širokém prostoru barbarika. Na pohřebištích býváčasto nalézána s nýtovou destičkou, kterou byla upevněna k opasku. Nicméně tento prvek u exemplářez Nebovid postrádáme, stejně jako středový trn přezky.

Mezi keramické nádoby datovatelné do stupňů B1 či B2 starší doby římské lze začlenit i nečleněnouterinu s jemně modelovaným černošedým povrchem (obr. 3:1). Jedná se o nejběžnější typ nádob, kterýse začíná objevovat ve stupni B1 a pak pokračuje v průběhu celé starší doby římské. Vyskytují se přede-vším v Čechách, ve středním Německu, ve středním Polabí a Meklenbursku, méně už v Pomohaní a Po-dunají, ojediněle v Porýní či – zcela vzácně – ve Skandinávii (Droberjar 2006b, 616).

mladší doba římská (st. c1+c2)Ještě před rok 200 a dále po celé 3. století lze datovat jednu z provinciálních kolínkovitých spon sezáhlavní destičkou zdobenou motivem tremola (obr. 5:6 – Peškař 1972, 95–96; Jobst 1975, 24, 66–67; Riha1979, 84–85). Ojedinělý zástupce skupiny kotvovitých spon je zároveň jedním z těch, které se od ohniskajejich výskytu v balkánských provinciích vzdalují nejvíce (obr. 5:4). Je nesnadné k němu najít odpovídajícíanalogie, přesto se však lze podle nejnovějšího typologického zpracování těchto spon pokusit přiblížitjej typu c3 podle S. Cocişe, jenž se vyskytuje v provinciích Moesia a Dacia od poloviny 2. století dopočátku 3. století (Cociş 2006, 396). Exemplář z Nebovid se však odlišuje masivnější hlavicí, ostřeji lome-ným lučíkem a šarnýrovou konstrukcí upevnění jehly. V barbariku vzácným nálezem je bronzová pro-vinciální ramínkovitá spona s cibulovitými knoflíky (tzv. Scharnierarmfibel – obr. 5:8). Vzhledem k nej-hustšímu výskytu na limitu je považována za jednu z vojenských spon. Nedochovala se sice v úplnostia je deformována žárem, ale lze ji dobře umístit do 3. století jako vedoucí formu na hornogermánsko-raet ském limitu, především v jeho 1. polovině (Böhme 1972, 27–28 – zde nejbližší typu 784). Mezi typicképředstavitele mladořímského stupně C2 patří bronzový exemplář samostřílové spony s klínovitounožkou (Peškař 1972, 131; Godłowski 1992, 27, 32, Abb. 11). Uvedený exemplář z Nebovid (obr. 5:7)zahrnula do své studie M. Schulze, kde jej zařadila do skupiny 169 a datovala jej především do 2.poloviny 3. až počátku 4. století (Schulze 1977, 96–97, 404, Taf. 12).

Mladší době římské náleží také trojvrstvý kostěný/parohový hřeben s obloukovitou rukojetí typuThomas 1, zdobený motivem do kříže uspořádaných soustředných kruhů (obr. 5:3). Podle vyššíhooblouku rukojeti jej můžeme řadit ještě do 3. století (Thomas 1960, 77).

Soubor z Nebovid neobsahuje mnoho keramiky typické pro mladší dobu římskou. Jde spíše o jed-notlivé výzdobné motivy dochované na zlomcích nádob. Můžeme mezi ně zařadit fragment zdobenýtřemi důlky uspořádanými do trojúhelníku (obr. 5:1). Podobný dekor nalezneme i na mísovité nádoběz hrobu 338 na pohřebiště v Kostelci na Hané, kde byla doprovázena jednodílnou železnou sponous podvázanou úzkou nožkou a horním vinutím (Zeman 1961, 139, obr. 66 C). Své protějšky nalézá i napohřebišti v Plotištích nad Labem (Rybová 1979, Abb. 21:19, 24:4), kde uvedené nádoby reprezentujíformy datované do I.–II . fáze pohřebiště (Rybová 1980, 126). Do stejného období řadíme i malý fragmenthrubé keramiky zdobený motivem jedlové větvičky (obr. 5:2), jenž je rozšířen především ve 3. stol. n. l.Oba výzdobné motivy můžeme řadit mezi oblíbené prvky mladší doby římské (Víchová 2002, 285)

pozdní doba římská a starší doba stěhování národů (c3+D1)Pozdní úsek doby římské až starší dobu stěhování národů indikuje několik trojvrstvých kostěných/paro-hových hřebenů. Jen částečně dochovaný exemplář s trojúhelníkovitou rukojetí patří patrně do 4. sto letí(obr. 6:8 – Thomas 1960, 94–104). Počátku doby stěhování národů náleží již oboustranný obdélníkový hře -ben složený ze tří vrstev (obr. 6:7; více v Jiřík – Kostka 2006, 738, obr. 21:1). Do doby stěhování národů pa -tří rovněž drobný zlomek okrajové části destiček ze středové vrstvy jiného trojvrstvého hřebenu (obr. 6:5).

Podobně lze snad datovat i trn z bronzové přezky, jenž je podélně fasetován a zakončen zobákovitýmvýčnělkem (obr. 6:6 – skupina I podle Madyda-Legutko 1986, 77–78, Taf. 21–23).


Co se keramického materiálu týče, je toto období ve zkoumaném inventáři početně hojně zastoupené.Této keramice se v rámci zpracování nálezů z Dolních Chaber věnovali J. Jiřík s M. Kostkou a určili jepřevážně do časné doby stěhování národů (Jiřík – Kostka 2006, 737–738, obr. 21). Z vybraných nálezů jemožno zmínit nádobu se šikmým kanelováním (obr. 6:4), misku s černě leštěným povrchem a výzdobouv podobě horizontálních žlábků (obr. 6:3) a zlomek hrubé nádoby se zataženým okrajem, jejíž dolní částje zdobena svislými liniemi nehtových vrypů tvořících tzv. větvičkovitý motiv (obr. 6:1).

4. přEDměty kEltSkého půvoDu a římSko-provinciální import

Ačkoli o nich nelze hovořit přímo jako o importu, představují bronzové spony A 18a, a zvláště jejich va-rianta Altenburg, keltský vliv na svébskou germánskou kulturu. Může být vyjádřením účinku laténskékultury, která v rané fázi germánského osídlení nepřestává působit na nově příchozí a nepochybně


Obr. 5. Nebovidy. Nálezy ze stupňů C1 a C2 (1 kresba F. Kašpárek; 2 V. Vokolek; 3–8 Z. Beneš)

ovlivňuje soužití starého a nového obyvatelstva, které je naopak reprezentováno železnými verzemispon s prohnutým lučíkem typu Kostrzewski var. M-a a N-a. Poukazuje na to fakt, že se bronzovéspony A 18a objevují v rámci germánských kultur především v těch oblastech, které dříve patřily k do-méně laténské kultury (Völling 2005, 115). Ze stejného směru snad směřují do oblastí großromstedtskékultury také prolamované pásové zápony Voigt A (Peschel 1978, 112–114), ačkoli existuje i názor, že jsourovněž produktem domácím (Rieckhoff 1995, 141).

Početné nálezy prvků noricko-panonského kroje poukazují na intenzivní vztah s Kelty osídlenýmioblastmi na jihovýchodě. Intenzivní příliv zvláště spon A 67 a A 236, jakož i různých částí kováníopasku (v našem případě plechovým kováním Garbsch B7 se spojovacím článkem typu Lekowo), jeznatelný také ve stupni B1a (Droberjar 2007, 49, 51, 58) a pokračuje dál, prezentován pozdějšími silněprofilovanými sponami A 68, A 70 a panonskou variantou trubkovité spony. Výrobky panonských, re-spektive dalších balkánských dílen představují také kolínkovité spony se záhlavní destičkou a kotvovitáspona, jejíž šarnýrová konstrukce však pro balkánský prostor není obvyklá (Gładysz-Juśćińska – Juśćiński


Obr. 6. Nebovidy. Nálezy ze stupňů C3 a D1 (1–4 kresba F. Kašpárek; 5–8 Z. Beneš)

2005, 134). Mezi doklady tohoto vlivu patří i masivní bronzová ramínkovitá spona, považovaná zapředchůdce spon s cibulovitými knoflíky, kterou A. Böhme řadí do tzv. východního typu spojovanéhospíše s vojenským prostředím v Podunají a oblastmi východních provincií (Böhme 1972, 27).

Specifickou skupinou importů jsou bronzové nádoby, jež se v souboru z Nebovid nalézají v žáremzdeformovaných zlomcích, mnohdy k nepoznání roztavených. Typologicky jde o na germánských žá-rových pohřebištích nejobvyklejší typy – pánvičky, v souboru zastoupené chronologicky nejstaršímdrobným zlomkem držadla s kachní hlavičkou E 131–133 a dále rukojetí s kruhovým otvorem E 140


Obr. 7. Nebovidy. Výběr římsko-provinciálních importů (1–12, 14 kresba Z. Beneš; 13 F. Kašpárek)

nebo rukojetí zdobenou thyrsem. Soupravu cedníku a naběračky pak reprezentuje typ E 160. Důležitéje zjištění, že ani v Nebovidech, ač jde o malý soubor v porovnání se známějším a ne příliš vzdálenýmDobřichovem-Pičhorou, nechybějí importy bronzových nádob již od tzv. Marobudova horizontu. V pří-padě takto časného importu (pánev E 131–133 a trochu později i E 140) jde ještě o výrobky italské, buďkampánských nebo severoitalských dílen (naposledy Jílek 2009, 93, 102). Poměrně široce datované, odpoloviny 1. století až po konec 2. století, jsou soupravy E 160, jež už byly vyráběny také v Galii (Kunow1983, 27; Jílek 2009, 83–85).

Podstatně méně obvyklým druhem importu jsou provinciální skříňky, původně dřevěné, opatřenéozdobným kováním (zmínkou Droberjar 2007, 53). V Nebovidech bylo takto určeno několik zlomkůbronzového plechu, velmi zlomkovitých, nicméně neroztavených. Je možné, že s nimi souvisí i dvojicebronzových provinciálních klíčů na řetězovém závěsku (obr. 7:14). Ač jsou v detailech odlišné, oba lzerámcově srovnat s bronzovými klíči varianty Gáspár a (1986, Taf. XXIV). Srovnatelný a zároveň publi-kovaný nález byl v Čechách učiněn dosud jen v Dobřichovicích, okr. Praha-západ (Smolík 1897). Je všakotázkou, zda jde také o výrobky provinciálních dílen (srovnání podobných nálezů v Čechách viz Sakař1991).

K importům patří i zlomek terry sigillaty (obr. 7:13), který už podrobně zhodnotil J. Halama (2007,203, obr. 3:2). Keramický fragment má nedovrtaný otvor a pravděpodobně pochází z těla nádoby typuDrag. 44. Dílnu bohužel nelze přesněji určit, ale s největší jistotou ho můžeme zařadit mezi produktypocházející z Rheinzabernu. Ty lze datovat do poslední čtvrtiny 2. stol. až poloviny 3. stol. (o. c., 203,216). Nedovrtané otvory mohou poukazovat na přeměnu zlomku v závěsek. Druhotné použití terry si-gillaty jako závěsků můžeme doložit především v době stěhování národů

Pozoruhodným importem je poškozená ulita (obr. 7:12) mořského měkkýše Cypraea tigris (Zavinutectygrovaný), jehož domovinou je Indický a Tichý oceán.2 Několik podobných dokladů známe z hrobůz doby stěhování národů, kde plnily patrně roli amuletů. Zda souvisí s nejmladší nálezovou složkouz Nebovid, tedy se starší dobou stěhování národů, bude ještě předmětem dalšího zkoumání.

5. závěr

Na uvedených chronologických oporách tedy vidíme, že, ať už jde o nálezy pohřebního či sídlištníhopůvodu, vykazují v daném prostoru pozoruhodnou kontinuitu. Přirozeně nejsme na základě těchtovelmi zlomkovitých nálezů zatím schopni říct, zda jde o návaznost skutečnou, či pouze zdánlivou. Ne-disponujeme konkrétními hrobovými celky ani ucelenými soubory ze sídlištních objektů, a hledánísouvislostí mezi sídlišti a souvisejícími pohřebišti je proto zatím zcela irelevantní.

Na základě nálezového spektra především ze starší doby římské vidíme, že v Nebovidech se na-cházelo pohřebiště, jež si hrobovou výbavou nezadalo s dalšími významnými, i když spíše menšími,nekropolemi té doby (Lomazice, Stehelčeves, Tišice, Tvršice). O původní velikosti nebovidského pohře-biště však nejsme schopni nic bližšího říci. Zřetelný je trvalý příliv importů z noricko-panonské oblasti,projevující se především na sponách. Dosud v souboru nebyl diagnostikován jednoznačný doklad im-portu ze západních provincií. Z uvedených údajů však na tomto místě nebudeme vyvozovat širší zá-věry.

Na závěr je třeba uvést, že práce na předmětech uložených v Regionálním muzeu Kolín ještě nejsouskončeny a je důvodné se domnívat, že nová zjištění nebo výsledky analýz přinesou další, detailnějšíinformace a souvislosti. Všestranné zhodnocení, jakož i kompletní kresebná a fotografická dokumentacea katalog nálezů, by se v dohledné době měly stát předmětem obsáhlejší publikace.3


2 Za určení osteologického materiálu z nebovidského souboru srdečně děkujeme RNDr. Miriam Nývltové Fišákové, Ph.D.z Archeologického ústavu AV ČR v Brně.

3 Autoři chtějí vyjádřit své srdečné díky dvěma osobám, které jim s prací na předloženém článku významným způsobem po-mohly. Především je to Bc. Simona Bubeníková, která ochotně zpřístupnila sbírkové předměty z regionálního muzea v Ko -líně a dohledávala osud ztracených předmětů. Dále děkujeme MUDr. Daliboru Jílkovi, CSc., jenž obětoval svůj drahocennýčas a pořídil s námi fotodokumentaci celého souboru.

LITeRATuRA

Beckmann, B. 1966: Studien über die Metallnadeln der römischen Kaiserzeit im freien Germanien, Saalburg-Jahr -buch 23, 5–100.

Böhme, A. 1972: Die Fibeln der Kastelle Saalburg und Zugmantel, Saalburg Jahrbuch 29, 5–112.Cociş, S. 2006: Anchor shaped brooches: Typology, chronology, diffusion area, style, workshops, Dacia 50, 389–421.Dąbrowska, T. 1998: Die kräftig profilierten Fibeln Almgren Gruppe IV, Fig. 74–84 (Trompetenfibeln) – mit einem

Ausblick auf die östlichen Formen. In: Kunow, J. (ed.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Wünsdorf,149–156,

Droberjar, E. 1999: Dobřichov-Pičhora. Ein Brandgräberfelder der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen. FontesArchaeologici Pragenses 23. Pragae.

Droberjar, E. 2006a: Plaňanská skupina grossromstedtské kultury. K chronologii germánských nálezů a lokalitv Čechách na sklonku doby laténské a v počátcích doby římské. In: E. Droberjar – M. Lutovský (edd.), Ar-cheologie barbarů 2005. Praha, 11–90.

Droberjar, E. 2006b: Hornolabští Svébové-Markomani. K problematice dalšího vývoje großromstedtské kulturyve stupni Eggers B1 („Zeitgruppe 3“) v Čechách (dobřichovská skupina), Archeologie ve středních Čechách10, 599–712.

Droberjar, E. 2007: „Veteres illic Sueborum praedae et nostris e provinciis lixae ac negotiatores reperti…“ (Tacitus,Ann. II,62,3). K interpretaci římských importů u českých Svébů v době Marobudově. In: E. Droberjar –O. Chvojka (edd.), Archeologie barbarů 2006. České Budějovice, 41–91.

Droberjar, E. 2008: K chronologii nejstarších labsko-germánských (svébských) sídlišť v Čechách. In: E. Droberjar– B. Komoróczy – D. Vachůtová (edd.), Barbarská sídliště. Chronologické, ekonomické a historické aspektyjejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů (Archeologie barbarů 2007). Brno, 99–110.

Dvořák, F. 1919: Praehistorická osada u Nebovid, Památky archeologické 31, 153–154.Dvořák, F. 1936: Pravěk Kolínska. Soupis archaeologických památek Kolínska a Kouřimska. Kolín.Dvořák, F. – Filip, J. 1946: Slovanské nálezy na Kolínsku, Památky archeologické 42, 70–94.Garbsch, J. 1965: Die norisch-pannonische Frauentracht im 1. und 2. Jahrhundert. München.Gáspár, D. 1986: Römische Kästchen aus Pannonien II. Tafeln. Antaeus 15. Budapest.Godłowski, K. 1992: Die Chronologie der jüngeren und späten Kaiserzeit in den Gebieten südlich der Sudeten und

Karpaten. In: Probleme der relativen und absoluten Chronologie ab Latènezeit bis zum Frühmittelalter.Kraków, 23–54.

Halama, J. 2007: Nálezy terry sigillaty v Čechách. In: E. Droberjar – O. Chvojka (edd.), Archeologie barbarů 2006.České Budějovice, 195–240.

Jílek, J. 2009: Bronzové nádoby z doby římské na Moravě a naddunajské části Dolního Rakouska. Rigorózní práce(rkp.), FF Univerzita Pardubice. Pardubice.

Jiřík, J. – Kostka, M. 2006: Germánské sídliště v Dolních Chabrech, Archeologie ve středních Čechách 10, 713–742.Jobst, W. 1975: Die römischen Fibeln aus Lauriacum. Forschungen in Lauriacum 10. Linz.Kaczanowski, P. – Madyda-Legutko, R. 2000: Uwagi o napływie norycko-panońskich części pasów na terenu środ-

kowoeuropejskiego barbaricum. In: R. Madyda-Legutko – T. Bochnak (edd.), SVPERIORES BARBARI.Księga ku czci Profesora Kazimierza Godłowskiego. Kraków, 169–187.

Kunow, J. 1983: Der römische Import in der Germania Libera bis zu den Markomannenkriege. Studien zu Bronze-und Glasgefäßen. Neumünster.

Kunow, J. 1998: Die Hauptserie der Augenfibeln: Gruppe III, Fig. 45–54. In: J. Kunow (edd.), 100 Jahre Fibelformennach Oscar Almgren. Forschungen zur Archäologie im Land Brandenburg 5. Wünsdorf, 93–118.

Madyda-Legutko, R. 1986: Die Gürtelschnallen der Römischen Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeitim mitteleuropäischen Barbaricum. Oxford.

Motyková-Šneidrová, K. 1961: České nálezy prolamovaných zápon z nejstaršího období římského, Památky archeo -logické 52, 405–413.

Motyková-Šneidrová, K. 1963: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 6.Pragae.

Motyková-Šneidrová, K. 1967: Weiterentwicklung und Ausklang der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen. FontesArchaeologici Pragenses 11. Pragae.

Peškař, I. 1972: Fibeln aus der römischen Kaiserzeit in Mähren. Praha.Preidel, H. 1930a: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger, Erster Band: Die Kulturen. Kassel–Wil-

helmshöhe.Preidel, H. 1930b: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger, Zweiter Band: Die Träger. Kassel–Wil-

helmshöhe.


Rieckhoff, S. 1995: Süddeutschland im Spannungsfeld von Kelten, Germanen und Römer. Studien zur Chronologieder Spätlatènezeit im südlichen Mitteleuropa. Trier.

Riha, E. 1979: Die römischen Fibeln aus Augst und Kaiseraugst. Forschungen in Augst 3. Augst.Rybová, A. 1979: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2.–5. Jahrhunderts u. Z. I. Teil, Památky archeologické

70, 353–489.Rybová, A. 1980: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2.–5. Jahrhunderts u. Z. I. Teil, Památky archeologické

71, 93–224.Sakař, V. 1991: Kování římských skříněk v českých nálezech, Časopis Národního muzea 160, 11–19.Schulze, M. 1977: Die spätkaiserzeitlichen Armbrustfibeln mit festem Nadelhalter (Gruppe Almgren VI, 2). Anti-

quitas, Reihe 3, Band 19. Bonn.Smolík, J. 1897: O třech klíčích, nalezených u Dobřichovic, Památky archeologické 17, 223–232.Svoboda, B. 1948: Čechy a římské Imperium. Praha.Svoboda, B. 1965: Čechy v době stěhování národů. Praha.Tejral, J. 1983: Mähren und die Markomannenkriege, Slovenská archeológia 31, 85–120.Tejral, J. 1998: Die Grundprobleme der kaiserzeitlichen Fibelforschung im norddanubischer Raum. In: J. Kunow

(ed.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Forschungen zur Archäologie im Land Brandenburg 5.Wünsdorf, 387–398.

Tejral, J. 2008: Ke zvláštnostem sídlištního vývoje v době římské na území severně od středního Dunaje. In: E.Droberjar – B. Komoróczy – D. Vachůtová (edd.), Barbarská sídliště. Chronologické, ekonomické a historickéaspekty jejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů (Archeologie barbarů 2007). Brno, 67–98.

Thomas, S. 1960: Studien zu den germanischen Kämmen der römischen Kaiserzeit, Arbeits- und Forschungsberichtezur sächsischen Bodendenkmalpflege 8, 54–215.

Víchová, D. 2002: Sídliště z mladší doby římské v Brně-Starém Lískovci, Pravěk NŘ 12, 271–318.Voigt, Th. 1971: Zwei Formengruppen spätlatènezeitlicher Gürtel, Jahresschrift für mitteldeutsche Vorgeschichte

55, 221–270.Völling, Th. 2005: Germanien an der Zeitenwende. Studien zum Kulturwandel beim Übergang von der vorrömi -

schen Eisenzeit zur älteren römischen Kaiserzeit in der Germania Magna. BAR International Series 1360.Oxford.

Zeman, J. 1961: Severní Morava v mladší době římské. Praha.Zieling, N. 1989: Studien zu germanischen Schilden der Spätlatène- und der römischen Kaiserzeit im freien Ger-

manien. BAR International Series 505. Oxford.

eIN ZeRsTöRTeR BesTATTuNgs- uND sIeDLuNgsKoMPLex VoN NeBoVIDy, BeZ. KoLíN

ein Vorbericht

In der Gemeinde Nebovidy (Bez. Kolín, Mittelböhmen) sind sowohl Spuren von Gräberfeldern als auch von Siedlungender Römischen Kaiserzeit zu finden. Die meisten Funde wurden von Dr. František Dvořák, dem berühmten regionalenArchäologen und Sammlungsverwalter des Museums Kolin, in den 10er und 20er Jahren des 20. Jahrhunderts ausge-graben. Leider wurden die Dokumentation und die Befundzusammenhänge dieser Grabungen nicht bis heute überlie-fert. Das bedeutet, dass man – obwohl es sich hier um einen bedeutenden Komplex handelt – nicht im Stande ist, eineausreichende Chronologische- und Strukturanalyse anzufertigen.

Ziel dieses Beitrags ist es, aufgrund der gut datierten Funde einen chronologischen Überblick herzustellen unddamit die vorausgesetzte Kontinuität der einzelnen Standorte in der Nebovidy-Gemeinde aufzuzeigen. Ebenso soll dieAufmerksamkeit keltischen und provinzial-römischen Importen gewidmet werden.

Mit der geschweiften bronzenen Fibel A 18a (vertreten auch durch die Varianten Altenburg und Dünsberg) undden eisernen Fibeln Kostrzewski Var. M-a ist der spätlatènezeitliche Horizont D2 (Stufe A der älteren Römischen Kai-serzeit) belegt. Im keramischen Inventar entspricht dieser Stufe lediglich ein halbkugeliges Gefäß mit facettiertem Randund einer Verzierung mit geritzten Linien und schmalen Punkten.

Die Stufe B1 der älteren Römischen Kaiserzeit wird im Nebovidy-Komplex vor allem durch eine große Menge no-risch-pannonischer Trachtbestandteile repräsentiert – kräftig profilierte Fibeln A 67, Zweiknotenfibeln und Riemenbe-schläge Garbsch B7 mit einem Verbindungsglied vom Typ Lekowo. Als wahrscheinlich einheimisch gelten eine AugenfibelA 49/50, Spitzhornbeschläge Andrzejowski D.1 und eine Reihe von Nadeln mit profiliertem Kopf. Für die Datierung



der Stufe B1 eignen sich auch Bruchstücke der Schwanenkopfkasserollen E 131–133 und die Schildfesseln Zieling B2,G2 und F2.

Die jüngere Phase der älteren Römischen Kaiserzeit wird durch späte, kräftig profilierte Fibeln A 68 und Trompe-tenfibeln dargestellt. Außer einem provinzial-römischen Beispiel treten nicht nur barbarische bronzene, sondern aucheiserne Exemplare auf, die ursprünglich mit einem Silberdraht verziert waren. Vermutlich fallen in diesen Zeitabschnittauch zahlreiche Bruchstücke von Bronzegefäßen sowie die Kasserolle mit rundem Loch E 140, die Kasserolle mit Thyr-sosstab E 139 oder 142, und das Kelle-Sieb-Set mit ruderförmigem Griff E 160. Als Nachweis von jüngeren Ausrü-stungteilen gilt die Schildfessel Zieling F4. In die Stufe B2 oder schon in C1 fällt eine Gürtelschnalle mit rechtickigemRahmen Madyda-Legutko AG 16.

Die Jüngere Römische Kaiserzeit ist im Nebovidy-Komplex durch provinzial-römische Fibeln stark vertreten. Nebenden am Limes am häufigsten auftretenden Typen von Kniefibeln mit Kopfplatten taucht auch eine bronzene Ankerfibelmit Scharnierwerk auf. Genauso selten wie die Ankerfibel tritt im Barbaricum auch die Scharnierarmfibel auf, die oft alssoldatische Spange betrachtet wird. Ein typischer Vetreter der Stufe C2 ist des Weiteren die Armbrustfibel mit dreieckigverbreitertem Fuss. Auf der Seite der nichtmetallischen Funden ist ein Dreilagenkamm mit gewölbtem Handgriff undVerzierungen mit Punktkreisen zu nennen. Leider ist eine exakte zeitliche Einordnung der Keramik schwierig, jedochkann man feststellen, dass die Motive der Verzierung – im Dreieck angeordnete seichte Dellen oder Tannenzweigmotive– sehr wohl in die jüngerer Römische Kaiserzeit einzuordnen sind.

Ein Großteil des keramischen Materials stammt aus der älteren Völkerwanderungszeit. Es wurde schon teilweisepubliziert (Jiřík – Kostka 2006) und stellt eine wichtige Periode in der gesamten Ostmittelböhmischen Region dar.Höchstwahrscheinlich stammen diese Funde aus Siedlungen (aus sogenannten Siedlungsgruben, wie von F. Dvořák be-schrieben). Hierbei handelt es sich um feinhergestellte Gefäße mit schrägen Kannelierungen oder horizontalen Leistenund um grobe Keramik, meistens in topfartiger Gestalt. Das keramische Material wird begleitet von einem Dreilagenkammmit dreieckigem Handgriff und einem mit Ritzlinien verzierten beiseitigem Kamm. In die Völkerwanderungszeit fälltoffenbar auch ein facettierter Dorn einer Gürtelschnalle, dessen Ende wie der Schnabel eines Raubvogels gestaltet ist.

Vor allem auf Grund der Fibelfunde weist der Nebovidy-Komplex eine starke Verbindung mit dem norisch-panno-nischen Grenzgebiet auf. Dies betrifft die ältesten Fibeln aus den Brandgräbern, wie z.B. die geschweifte Fibel A 18aVar. Altenburg, sowie auch spätere zahlreiche kräftig profilierte Spangen A 67, A 68 und A 236, eine provinziale Trom-petenfibel, Kniefibeln mit Kopfplatte, eine Ankerfibel und eine Scharnierarmfibel.

Außerdem findet man hier auch zahlreiche durch Brand beschädigte Bruchstücke von Bronzegefäßen, Kästchenbe-schläge (samt Schlüssel), ein Stück von Terra Sigillata (Rheinzabern) mit halbfertigen Durchbohrung sowie Muschel-schalen der Cypraea tigris (Kaurischnecke). Diese Importe belegen eine bestimmte Verbindung mit dem provinzial-rö-mischen Gebieten, die noch detaillierten Auswertungen unterworfen werden sollen.

Der oben erwähnte Komplex von Grab- und Siedlungsfunden von Nebovidy lässt sich mit anderen wichtigen mit-telböhmischen Gräberfelder der älteren Römischen Kaiserzeit (Lomazice, Stehelčeves, Tišice, Tvršice) vergleichen. Hof-fentlich wird es in den nächsten Schritten möglich sein, einige Grab- und Siedlungskomplexe zu begrenzen, sie im Ge-meindebereich zu lokalisieren und schließlich davon ausgehend auf eine Regionalentwicklung schließen zu können.

Abb. 1. Übersicht der aus der Nebovidy-gemeindestammenden Funde, befindlich in der sammlung desRegionalmuseums Kolín

Abb. 2. Funde der stufe LT D2b/RA

Abb. 3. Funde der stufen B1 und B2

Abb. 4. Funde der stufen B1 und B2

Abb. 5. Funde der stufen C1 und C2

Abb. 6. Funde der stufen C3 und D1

Abb. 7. Auswahl von provinzial-römischen Importen

archäologie der barbaren caba - Archeologie na dosah · 2014. 9. 25. · gräbEr und gräbErfEldEr...

Documents

Transcript of archäologie der barbaren caba - Archeologie na dosah · 2014. 9. 25. · gräbEr und gräbErfEldEr...